KOSMICKÁ KRÁVA
(Jana Tóthová)

Nebeská krávo, řekni mi
co hvězdy v mléčné dráze dělají,
všude matný svit,
někde jenom šerosvit,
s tím mě krávo můžeš políbit.
No tak přestaň, já musím jít,
chci si taky s nima zazářit.
Já letím spacem, letím pryč
a hvězda svítí jako míč.


MŔTVI KAMARÁTI
(Jana Tóthová)

Slunce záŕí a měsíc taky,
svítí tváře mrtvých kamarádů.
Přes černý brýle,
přes Ďáblovy paty.
Je to jak píseň zemřelých bratů.

Je jich tu hodně,
snad celý město,
chvíli jsem myslel, že jsou to brouci.
Být tady s nima, sméjí se přesto
necítíc na tvářích polibky vroucí.

SLADKÉ JE ŽÍT
(Bohumil Hrabal)

Dnes, včera jako vloni,
kouř tiše sedá na jabloni.
Na lávce leží košík bílý,
dívka si konví šátky bílí
a bratr píše úkoly,
srdce ho láskou nebolí.
Ó jak je sladké sladce žít,
saze již padá na sešit.
Školáček píše do písanky,
pradlenka kropí na sasanky,
ó jak je sladké sladce žít,
saze již padá na sešit.

SLUNEČNICE
(Jana Tóthová)

Slunečnice ve větru
vesele si skotačí, ach, skotačí
kouká se do slunce
když se za nim otáčí.
Slunečnice má, jak jsi kouzelná.
Slunečnice hlavu sklání,
tvoji hlavu držim v dlani.
Slunečnice hlavu sklání,
slunce svítí jako vloni.

ELVÍRA
(Bohumil Hrabal)

Zavolal kdosi na Janinu,
na sličnou slečnu Elvíru,
aby si sedli k pianinu
a k světelnémi klavíru.
Stíny se kupí v pantomimu,
kdo klesá v kupu jetele?
Elvíra myslí na Janinu,
pro kterou přišli andělé.
Blondýnka mizí v parafínu,
brunetka cvičí prstoklad
a modré tváře serafínů
opouští hvězdný vinohrad.
Zavolal kdosi na Janinu,
na sličnou slečnu Elvíru,
aby si sedli k pianinu
a k světelnému klavíru.

MARIE
(Jana Tóthová)

Marie uklízela jako každou neděli
a co nevidí
v koutě, v ložnici něco rudé leží.
Přistoupila blíž a kouká,
no je to malej mužskej.
Černé vlasy měl
a pohled odevzdanej.
Je to malá kůže, povídá.
Měřil něco přes dvacet cenťáků
a na ni se koukal.
A pak promluvil.
Kůže mi je malá, Márie,
zato ty seš dneska hezká moc.
No a Marie řekla, ďekuju, žoldáku
a dlouho si pak povídali.
Byl divnej a Marii měl moc rád.

KLUK - ĎÁBEL
(Jana Tóthová)

A lidi tam vodsaď, z města x
jsou ňáký jiní jak tam koukaj
a dělají na mě divné obličeje,
Ale byli snad předtím hezčí než-li niní,
nechápu proč to dělají
a tak taky dělám divnej obličej
a nechápu proč bych neměla.
A pak jdu dál a města se střídaj
ale já stejně pořád myslím na tu věc,
na kterou si troufám myslet
jenom když se mnou nikdo není
a pozorovat přitom kulové nic
jak se mi před očima hbitě mění.
A znám takového kluka,
to je ale divnej kus.
Má oči jak Ďábel
a hrozně, hrozně špatnej zkus.
A táta mu říká pořád,
hochu pěsti svou duši
a taky harmonii těla,
ať je z tebe chlap
jak se sluší.
A pak jdu dál...

LUNA
(Sylvia Plath)

Luna také nezná lítost,
krutě by mě vlekla,
sama neplodná.
Její zář mé ničí,
nebo jsem snad já
polapil ji.

Pustím ji.
Jak si mě přisvojili
tvoje zlé sny a jak mě
povzbuzují.
Uhnízdil se ve mě pláč.

Celý den cítím jejich
hebké péřové pohyby
a jejich zášť.
Děsí mě ta temná věc,
která spí ve mě.

ŽALUDI KVETOU
(Jana Tóthová)

Podívej brouku,
jak hezky svítá
jakej to pohled na krajinu se skýtá.
Jsou tam hory
i listnatý stromy
a taky zvířata pekelný
bříza se clivě kloní
ty hory jsou nádherný.
Grandiózní ptačí let
jen se na to podívej
jak zvláštní je tenhle svět
řekla bych až podivnej.

COUNTRY WOMEN
(Catherine Mansfield)

These be two countrywoman
what a size!
Grand big arms
and round red faces
Big substantial
sit down places
Great big bossoms firm as cheese
bursting through their country jackets

Wide big lips
and sturdy knees,
hands outspread,
round and rousy
hands to hold
a country posy

Or a baby or a lamb - and such eyes!
stupid, shifty, small and sly
peeping through a slit of sty
squiting through their neighbours placket´s.

BLUE VELVET
(Lee Morris)

She wore blue velvet
Bluer than velvet was the night
Softer than satin was the light
From the stars

She wore blue velvet
But in my heart there´ll always be
Precious and warm, a memory
Through the years
And I still can see blue velvet
Through my tears

She wore blue velvet
Bluer than velvet were her eyes
Softer than satin was the light
From the stars

She wore blue velvet
But in my heart there´ll always be
Precious and warm, a memory
Through the years
And I still can see blue velvet
Through my tears

BEATLES - JAK TO DOOPRAVDY BYLO
(Jana Tóthová)

A jenom to slunce ví,
ví jak je zářivé.
Být tak ním, ach být tak ním
koukám jen na živé.

A jenom ten vítr ví,
ví jak je vášnívý.
Být tak ním, ach, být tak ním
nebyl bych bázlivý.

No ale když jsem tvůj úsměv spatřil,
Všechny jsem v okamihu pozbyl,
No a úsmév byl tak něžný jako ty
A nic mě nemohlo zastavit
Tak doopravdy jako taď
To tedy ještě nebylo,
Můj milý již pozdé je, víš,
Možná to taky jednou pochopíš.
Ty víš, ach, ty víš.

A jenom ta louka ví,
Ví jak je tíživá.
Být tak ní, ach, být tak ní
Nezpívám si jaktěživa.

A jenom ten měsíc ví,
Ví jak je prolhaný.
Být tak ním, ach, být tak ním
Jako on, hvězdami sevřený.